My mámy» Překlad řecky03. 11. 2023

Bez ohledu na historii, bez ohledu na životní období, kulturní, náboženské, ekonomické, geopolitické a sociální prostředí máme jedno společné. Přivedly jsme na svět další generaci bytostí, které většina z nás provede životem až do dospělosti, většina z nás je bude učit to, co jsme se samy naučily od generací předešlých a budeme je učit se vyvarovat tomu, co nám samotným se nelíbilo. Většina našich dětí se stane chytřejšími, vnímavějšími, odolnějšími nebo zkušenějšími, než jsme my samotné. Ty děti, které takové štěstí nemají, alespoň své matky obvykle přežijí. To vše je evoluce. To vše je příroda. V tom všem je smysl, láska, světlo a zrození.

V mém geopolitickém a sociálním kontextu to my matky nemáme jednoduché. Avšak, díky tomu jsme se staly silnými. V mém prostředí po odžitých desítkách let komunismu, kdy ženy vychovávaly děti, zajišťovaly celý chod domácnosti a k tomu i pracovaly, jsme se ocitly my moderní mámy v prostředí, kde jsou na ženy kladeny nereálné nároky…

My, dnešní matky v Čechách čelíme mnoholeté osamělosti. V dnešním izolovaném světě a každým rokem stále více izolované společnosti, kde dnešní babičky hlídají výjimečně nebo vůbec, si buďto vytvoříme nové vazby a přátelství, udržujeme se alespoň symbolicky profesně v kondici, nebo jsme odkázané doslova a do písmene ztratit celou svou dosavadní identitu. Zatímco jsme byly vychovány k tomu, abychom se vzdělávaly, pracovaly a cestovaly, zkrátka žily to, co naše mámy nemohly, pak přišlo na děti a rodinu, jenže...

Některé z nás už jí mít nestihly, my šťastnější, co jsme děti stihly mít, jsme se musely samy naučit, že není potřeba vypadat jako modelka, mít dokonale uklizený byt, být neustále žádostivou partnerkou a že ani nelze být dokonalou mámou.

Některé z nás to nezvládly a zacyklily se na sociálních sítích hledajíc návody na štěstí zvenku, namísto hledání odpovědí uvnitř sebe. Jiné mámy se zamotaly v příručkách a radách ostatních, namísto toho, aby daly na svůj vnitřní hlas a instinkt. My šťastnější zaťaly zuby a s pomocí partnera, pár skleniček vína nebo tabulek čokolády jsme se naučily najít rovnováhu. Vytvořit si ten svůj osobní balanc, který je jedinečný pro každou z nás. Našly jsme své priority, svůj střed, svoje sny a potřeby, kterých se nehodláme vzdát. Poznaly jsme svoje nové já, jehož předporodní ego utvářené po mnoho let, bylo rozprášeno na popel, z něhož po několika letech později povstali Fénixové, aby opět roztáhli křídla. Silnější a mocnější, něž kdykoliv předtím.

Každá z nás jsme jedinečná. Některé z nás žijí v mužské energii a dopřávají rodině materiální blahobyt, jiné z nás kvůli dětem zůstanou desítky let v domácnosti a žijí péčí o rodinu. Většina z nás se však pohybuje někde uprostřed. A tyhle rozdíly jsou přirozené a krásné, protože každá jsme jiná, jak vzhledem, tak nastavením, povahou, našimi potřebami. A naše děti se narodily právě nám, právě od nás mají přebírat potřebnou zkušenost pro jejich jedinečný život.

Avšak, my matky máme také mnoho společného. Obrovskou vnitřní sílu. Jsme milující. Umíme být laskavé. Jsme pracovité, pečující, empatické, soucitné. Odpouštíme. Přijímáme. Umíme jen tak být, splynout. My matky jsme hybnou sílou přírody. My matky jsme nástrojem života, láskou, teplem, světlem, tmou a znovuzrozením.

Věřím, cítím, vidím kolem sebe malé nadějné změny v osudech mnohých inspirativních žen a jejich podporujících mužů v mém okolí, ale i v začínajícím uvědomování společnosti, světových vlád a přístupu velkých firem k nám, co jsme mámy.

Je krásné, že síla nás matek se probouzí. Nemyslíte?